Moje 1. jednorázovka x)

8. duben 2009 | 22.38 | | autor: sw-jiitwuley

Mnóóó tohle je moje 1. tvorbička... nedivte se, že je taková...xD měla jsem na ni jen čas ve škole o přestávkách a nebo o hodinách, kdy sem všechno zrovna uměla a měla zopakovaný... doufám, že se bude líbit aspoň trošičku.....x)

CP pozadí BrÁzEk (bez o)

Jednorázovka:

Škoda, že je to jen...

Slunečný den... Zase. Byla aspoň naštěstí neděle a ne škola, takže jsem mohla jednoduše volně strávit čas s Edwardem... Bylo ráno, něco kolem 8. Hodiny, a Charlie přišel do mého pokoje.

"Je tu Edward."

"On už tu je?" začala jsem přemýšlet a dodala jsem: "Neslyšela jsem ho přijíždět..." začala jsem přemýšlet znovu a Charlie se mě zeptal: "Mám ho poslat nahoru?"

"A-ano!" vyhrkla jsem ze sebe rychle, křiklavým a nerozvážným hlasem. Charlie vykouknul ze dveří a schodů a Edward vstoupil svým tichým krokem do mého pokoje. Byla jsem omámená, a asi to na mě šlo vidět, protože se na mě najednou Charlie tvrdě podíval a k tomu dodal: "Noo... Asi vám nechám soukromí... Bells?, jedu na ryby, tak se tu měj." Ještě dodal a kývl hlavou na pozdrav: "Edwarde...?" Edward na něj dlouze pohlédl a odpověděl loučícím se hlasem, znějícím s nadějí, že už budeme sami: "Charlie..."

"Sbohem.

.." rozloučil se s námi Charlie s poslední větou, co jsem od něj přes dnešní ráno až do odpoledne slyšela a potom odešel.

Zabouchly se dveře a Edward se ke mně konečně otočil a s úsměvem řekl: "Ahoj lásko" Začervenala jsem se, co to dořekl a pozdravila jsem ho na oplátku také: "Taky tě zdravím." Když jsem tuhle větu dořekla, už stál přede mnou a pochytil mou ruku, kterou jsem měla za zády spojenou s tou druhou a zeptala jsem se: "Jaká je dnešní nabídka aktivit?" Přejel mi prstem po snubním prstýnku a já jsem si lehce skousla dolní ret...

"No, co budeš jen chtít, víš, že dnes venku svítí slunce, a tak se na něm teda nemůžu ukazovat..." Usmála jsem se, ale důvod to vůbec nemělo. "Jak jsi se sem dostal beze svého auta, celkově, jak jsi se sem dostal beze stínu nějakého předmětu či, co???" Jen se usmál a odpověděl mi: "Nemysli si, že víš všechno... Alice potřebovala ještě něco zařídit, tak jsme jeli mým autem s tím, že mě vysadila za rohem a potom odjela..." Aha... Alice. To mi připomíná svatbu a všechno kolem toho... Zase jsem si skousnula ret, ale teď silněji než před chvílí.

"Na co myslíš?" zněl pobaveně.

"Co zase Alice zařizuje?" už jsem zněla lehce podrážděně. Jen se pousmál a vzal do svých studených rukou právě i mou druhou ruku a něžně mi odpověděl: "Opravdu to chceš vědět, a zničit tuhle chvíli se mnou?" No jo... "Takovéhle chvíle bych nechtěla zničit nikdy, a ty to víš..."

"Dobře...takže co budeš chtít dělat?" Snažila jsem se vypadat zamyšleně, a potom jsem jen jednoduše řekla: "Cokoliv, když budu s tebou..." Usmál se, a jemně mě políbil na tvář. Oplatila jsem mu to  a potom jsem ho políbila na ústa s doměním, že on mě taky začne líbat, tak jako já jeho... Líbání jsem se už nemusela děsit, protože už jsem ho měla vlastně díky Edwardovi tak nacvičené, že to nebyl problém, nemusela jsem si tedy připomínat, že musím i dýchat... Tenhle polibek mi připadal velmi působivě propracovaný, jemný a jednoduše perfektní... Potom se ode mne odsunul, naštěstí jen kousek, a řekl: "To chceš ten dnešek strávit...no...tak-"

"Takhle...jo přesně tak, vůbec by mi to nevadilo...." Uculovala jsem se a přitom jsem dokončila jeho větu, kterou asi možná myslel řečnicky...

Najednou zavrčel a odtáhl se ode mě úplně. Vypadal naštvaně, ale po chvíli přestal vrčet, a zase se na mě velmi něžně podíval...

"Co je?" zeptala jsem se ho blbou otázkou.

"Je tu nějaký vlkodlak..." Páni! Že by se možná můj nejlepší přítel vrátil?

"Koho myslíš? Kdo z nich sem přišel?" nevím proč, ale už jsem pomalu držela palce, aby to byl můj drahý a milovaný nejlepší přítel a kamarád Jacob. Najednou se na mě Edward pousmál svým pokřiveným úsměvem a dodal: "Doufala jsi co? Byl bych rád, abys byla co nejvíce šťastná..."

"Neměl by mi být vlastně ukradený, když takhle utekl našemu přátelství?"

"To je rozhodnutí na tebe... na mě nesouvisí. Jo... už, přišel Seth." Posmutněla jsem ale naštěstí to nešlo vidět.

"Přišel sem kvůli novinkám." Zdálo se, že se Edward usmívá, a to mě ještě více rozesmutnělo. "Nemohl jen zavolat?"

"Jako i Seth si myslím, tohle by sis radši chtěla poslechnout osobně..." sedl si na mou postel a ještě dodal: "Už je u dveří... Jdi za ním, já počkám tady..."

"Tak dobře... Za chvíli jsem tu."

"Čekám tu... Nespěchej máme celý den a dům volný." Rozvalil se na mé posteli a koukal na mě, jak z pokoje vycházím. Když jsem scházela druhý shod, zazvonil právě zvonek. Seth...seběhla jsem dolu ze schodů ke dveřím, abych tedy otevřela...

"Ahoj Sethe..." usmála jsem se. Usmál se na oplátku taky, a zeptal se: "Můžu dovnitř?"

"Nó..." vzpomněla jsem si na trpělivého Edwarda v mém pokoji, "jasně..., ale moc mě nesmíš zdržovat... Měla jsem něco v plánu."

"Jasně říkal jsem si...chtěla by jsi to spíš slyšet osobně... Nevím totiž jak budeš reagovat... Tak jsem si myslel, že kdybys byla u telefonu, rozmlátila by sis ho o hlavu...a nebo taky možná ne, možná budeš totálně šťastná." Trhle neusmál a já jen dodala "aha", polkl a začala jsem: "Tak povídej."

"Tak jo... Posaď se. On Jacob, vrací se..." Srdce se mi nemožně hodně rychle roztlouklo, ale to ještě nebylo to, co jsem se dozvěděla... "Máš ho ráda viď?" díval se na mě milým pohledem.

"No jasně, vždyť je to můj nejlepší přítel..."

"Samozřejmě... Víš co před tím, než se začal vracet, se udal na směr do Jižní Ameriky, a někde tam u hranicích Severní a Jižní Ameriky, víš on je-"

"Něco si udělal!"

"Ne..."

"Chtěl se zabít!"

"To jo, ale neudělal to....naštěstí... Neboj se, je na tom dobře... Ale on se-" Začal jsem cvakat zuby, a v tu chvíli mi to došlo...

"-on se otiskl do dívky, která je s ním na cestě zpět sem k nám..."

"A on se jí také líbí?" jak mě taková blbá otázka mohla napadnout?

"No jasně" Tak tohle mi vlastně nebylo jedno.... Bylo mi to dvojí. Na jednu stranu...nebudu se muset ujišťovat, že se o mě Jacob s Edwardem nebudou prát slovně ani rukama, nebo nějakým jiným způsobem... Já nevím... A na tu druhou stranu...nevím proč, ale bylo mi najednou líto, že mě už nemiluje a že o mě jako o dívku nestojí...doufám že o ještě stojí jako o kamarádku, nebo nějak tak...tak jsem se teda zeptala: "A baví se ještě se mnou?" Usmál se a odpověděl: "Jasně, jsi ještě pořád jeho přítel..." Šťastně jsem se pousmála a dopověděla: "Aha" Potom si přešlápl na místě a já k tomu ještě dodala: "Víš, že díky tomu mám vlastně o dost zlepšenou náladu?" najednou jsem se podívala na hodiny, abych ho už vyhodila z baráku, abych si už konečně mohla užívat, povídat a zase užívat s Edwardem, v mém pokoji...

"Ty heleď Sethe... Děkuju ti moc, za tuhle úžasnou zprávu, pro mě vzácnou informaci, ale už by jsi měl jít... Něco mám rozdělaného..." Najednou si ke mně přičichl, a hned mu to bylo jasné... Pokynul hlavou ke schodům, a potom k mým dveřím do pokoje.

"Zdravím tě Edwarde..." usmál se.

"Nápodobě Sethe." Byla jsem šťastná, aspoň z téhle "MIX dvojky" v podání upíra a vlkodlaka...

"Aspoň vy dva jste jako jediní chytří a lepší, a víte co je na úrovni, k hezkému chování... Jsem ráda, že jste na sebe hodní, a jste kamarádi... Jooo.... Sethe, heleď měl bys už jít.."

"Nóóó..."

"Radši už jdi..." rozesmála jsem se.

"Tak si to užijte, vy nadrženci ze stanu!*..." roztlemil se při vycházení z hlavních dveří a nemohl přestat...

Edward se na mě šibalsky podíval, potom začal: "Lásko, čas se nám pomaloučku krátí..."

"No jo... Charlie je zpátky za 5 hodin... A já bych ani neřekla, že je po 9. hodině... To jsem se se Sethem vykecávala tak dlouho...?" Na to mi neodpověděl, ale za to se na mě toužebně podíval, a já mu pohled oplatila... Mrkla jsem pomalu, ale když jsem otevírala oči, už jsem ho viděla rychle sbíhat svým tempem schody, a co jsem měla oči dokořán, už byl u mě a něžně mě líbal na kuchyňské lince. Do téhle chvíle jsem o ni byla jen opřená, ale najednou jsem na ní seděla, ale než jsem si to pořádně promyslela, že na ní sedím, byla jsem v jeho velké náruči, a po pár vteřinách, v mém pokoji na mojí posteli... Z mé strany to začínalo být velmi solidní a nadějné – sám mi začal svlékat halenku, a když došlo na poslední knoflík, zjistila jsem, že tohle všechno byl jen jeden z nejkrásnějších snů, co se mi kdy zdál... Krásný sen, který je z jedné části pravdou... Prstýnek je pravdivý...těším se, až budeme svoji!...

*Kdo četl Zatmění, ví o co se jedná

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře