Úplněk: 3. kapitola *Nemocnice* I/II

28. červen 2009 | 20.22 | | autor: sw-jiitwuley

Tááááág.... překonávám se... dávám sem novou kapču ak sem slíbila. Je zas rozdělená mna dvě části a fakt nwm kdypa wám sem dám druhou půlku, snad tho zvládnu než odjedu mna tábor. Jinag kapča je jaksi o ničem... tagová oddechová mno ael stejně doufám že se wám bude stejně líbit. Jinag mocinky kuju Katushce za thy klásný komentáře pže mi moc pomohli.... sem fakt hrozná ael o komentíky plosim i ostatním... moc mi totiž pomáhají mno.... tag pa...

Nemocnice

"Bello je mi to strašně líto. Moc se ti omlouvám." Omlouvala jsem se slabým hlasem. Hlava se mi stále točila a bylo mi na omdlení.

  Stála jsem na svých roztřesených nohou v přijímací kanceláři a odmítala jsem si sednout. Paní Copeová si právě šla cosi zařídit a nechala nás dvě samotné. Příliš si nepamatuji, jak jsem se sem dostala. Vybavují se mi jen útržky. Křik dvaceti lidí, nespočet rukou nesoucích mě ze dveří tělocvičny a to je asi tak vše. Bella seděla na židličce proti mně s hlavou opřenou o zeď a držela si poraněnou ruku.

  "Je to v pořádku April. Zas tolik se neděje. Ani nepočítám, kolikrát jsem si ruku zlomila sama. Neřeš to"zachraplala a její hlas se zdál být snad ještě slabší než ten můj. Na čele se jí leskly krůpěje potu a oči měla vyčerpaně zavřené. "A sedni si prosím tě. A po takové ráně bych se ani nedivila, kdybys měla otřes mozku."

  V tu chvíli se mi rozklepala kolena a zrak rozostřil. Ztěžka jsem dosedla na židličku.

  Najednou se dveře rozletěly a do místnosti vletěl Edward a bleskurychle se posadil k Belle.

  "Bello!!!  Co ruka? Bolí to moc?" zeptal se rozrušeně a očima zabrouzdal ke mně. Zahanbeně jsem sklonila hlavu.

  "Klid Edwarde. Zažila jsem už horší věci," uklidňovala ho a přitom se mu snažila sdělit bůhvíco očima. On, jak se zdálo, to na rozdíl ode mě pochopil a políbil jí na tvář. V mysli mi vytanula úplně jiná scéna, v níž figurovala jakási zamilovaná stařenka a právě Edward, akorát posypaný asi tunou třpytek.  

  "Odvezu tě do nemocnice. Ke Carlislovi"

  "Promiň, nerada bych ti do toho mluvila, ale no, moje mamka pro nás už jede. Ona totiž taky pracuje v nemocnici a..." Edward po mě šlehl vražedným pohledem a já zmlkla. Měl na to samozřejmě plné právo. Ublížila jsem jeho přítelkyni. "Ale s Edwardem se tam samozřejmě dostaneš dřív a tím pádem budeš dřív ošetřená."dodala jsem povzbudivě.

  "Ne to je dobré. Čím déle to bude trvat déle tím lépe." Usmála se na mě, když jsem vytřeštila oči. Ta holka mě opravdu nepřestávala překvapovat. "Víš, aspoň nestihnu tu oslavu," mrkla na Edwarda, který se zamračil.

  "Oslavu?"

  "Oslavu narozenin, kterou jsem pro ni uspořádala." Ozvalo se u dveří a do místnůstky vtančila Alice.

  "Áááh... sakra. Může to být ještě horší?" vzdychla jsem. Jsem fakt jak přírodní katastrofa. Tsunami nebo hurikán co všechno akorát zničí.

  "April... netrap se tím. Vážně se toho moc neděje. Vlastně jsem se snažila vymyslet co nejlíp jak tomu utéct. Vyřešila jsi to za mě. Super!" zazubila se na mě Bella a Edward zakroutil hlavou.

  "A co? Jedeš s Aprilinou mamkou?" zeptala se Belly Alice. Klekla si před ní a položila si hlavu do jejího klína. Její oči se k jejímu malému obličejíčku, zdáli být nepřirozeně velké. To na co se jí ptala, mi připadalo nanejvýš podivné. Jestliže nemá uši netopýra tak jak to, že věděla, o čem jsme si povídali. Na okamžik bych se vsadila, že Edward šlehl po Alici varovným pohledem. Vážně mi tady něco nesedělo. 

  "No určitě." Vyhrkla Bella a Edward se nepřestával nesouhlasně mračit.

  "April? Myslíš, že bych mohla jet s vámi?"

  "Jo. Určitě."

  V jedné chvíli se stali hned tři věci. Dveře se dnes potřetí otevřely, když paní Copeová vešla do kanceláře, mě se podruhé za necelou půlhodinu stěny místnosti zatočily a poprvé za tento týden se mi zvedl žaludek. Tak rychle jak jsem na slabých nohách zvládla, jsem vyběhla z otevřených dveří, kolem paní Copeové.

  Jen taktak jsem stihla zaběhnout za keř. Něčí studené ruce mi přidržely vlasy, abych si je nepozvracela.

  "Beo?" ozvalo se za mnou. Ten hlas bych poznala kdekoliv. Máma. Podala mi kapesník a nechala mě vydýchat. Vyčerpaně jsem na ní pohlédla. V jejím obličeji se zračilo zklamání.

  "Ty si teď něco jedla viď?" zeptala se a setřela mi krůpěje potu z tváří. Alice, která mi před tím držela vlasy, ustoupila. 

  "Ne to není jídlem. Jedla jsem už na obědě a nezvracela jsem. Jenom se mi zatočila hlava, nic to není."

  "To zas není taková pravda paní Dubnová," protestovala Bella, které jsem si najednou všimla. Kolem mě teď najednou stálo pět lidí. Včetně Alice, mamky a Belly také Edward s paní Copeovou. Bylo mi poněkud trapně, že mě všichni viděli obracet si žaludek. "April se pořádně bouchla do hlavy. Možná má otřes mozku."

  "April?" zeptala se zmateně mamka.

  "Nová přezdívka." zavrčela jsem naštvaně a mamka se uchechtla.

  "A co jak si na tom?"

  "Mohli bychom už jet? Bella potřebuje ošetřit."

  "Jasně." Přikývla mamka a sjela pohledem k Bellině ruce.

  Do mamčina Opla jsme se nakonec naskládali čtyři. Edward přemluvil paní Copeovou, aby mohli s jeho sestrou jet do nemocnice také. Soudě podle jejího výrazu by mu odepřela máloco. Teď jel Alicin bratr ve svém stříbrném autě za námi.

  "A jak se to vlastně stalo?" zeptala se po chvilce mamka a já zčervenala.

  "No... já... eh... vyhýbala jsem se míči a srazila jsem Bellu na zem."

  "Vyhýbala jsi se míči? Co jste vůbec hrály?"

  "No eh... volejbal." Připustila jsem nakonec a mamka se od srdce rozesmála. Po chvilce si utřela slzy a usmála se na udiveně se tvářící Bellu na sedadle za ní.

  "Promiň, nechci, abys to brala nějak osobně. Mě nejsou k smíchu vaše úrazy, ale spíš fakt že moje dcera je schopná zmrzačit se i v první den školy."

  "Díky mami," ušklíbla jsem se.

  "No co říkám pravdu. V den odjezdu na dovolenou ses přerazila o kufr a zlomila sis ruku tak že jsme ti jí museli zadrátovat."

  "Tak to si s Bellou budeš určitě rozumět. Před půl rokem zakopla, skutálela se ze schodů a proletěla oknem. Byla dva dny v bezvědomí a nohu měla v sádře taky pěkně dlouhou dobu."

  "Díky Alice" zabručela Bella. Mamka s Alicí se rozesmály.

  "A mami... nemáš náhodou dnes volno?"

  "Měla jsem, dokud jsi sebou nesekla o zem." Zachichotala mamka česky.

  "Dneska umýváš nádobí mami," zasmála jsem se a ani si

neuvědomila, že mluvím svou mateřštinou.

  "A ty mi pomáháš."

  "Tak to je, ale hnusný jako!"

  "Není."

  "Víš co? Co kdybychom na to zapomněly?" navrhla jsem.

  "Tak jo, tohle neplatí." souhlasila mamka teď už plynulou angličtinou.

  "O čem jste se to bavily?" zeptala se Alice.

  "Ale... nic zajímavého."

  "Měla bych se asi začít učit česky jinak April nebudu nikdy rozumět."

  "Tak to bych chtěla vidět."

  "Mami!"

  "Co je?"

  "Už tam jsme. Zaparkuj." Poradila jsem jí a celé auto se rozesmálo. V tom stříbrné Volvo za námi zatroubilo.

  Zaparkovali jsme hned před vchodem. Evidentně to mamce nějak nekazilo náladu. Edward otevřel Belle dveře a i přes její námitky jí pomohl vystoupit.

  Mamka se převlékla do bílého a poslala Bellu na rentgen. Nikdo se nesnažil zabránit, aby oba sourozenci šly s ní. Mě mezitím sestřička odvedla na jeden z bíle vymalovaných pokojů.

  Znuděně jsem si prohlížela pastelové závěsy a přemýšlela přitom, proč jsem si nevzala s sebou kartáček. Odpornou pachuť v ústech pravděpodobně zapříčinilo zvracení. Při té vzpomínce se mi znovu zvedl žaludek a já jen sotva doběhla na záchod. 

  Napila jsem se vody a opláchla si obličej. Na bolest hlavy to příliš nepomohlo a navíc mi začalo zvonit v uších. Když se zdálo, že se žaludek už znovu nebude bouřit, vrátila jsem se na pokoj a opřela jsem se o parapet okna.

  Byla jsem z toho všeho hrozně unavená a hrozilo, že usnu. Podle toho co si pamatuji o poranění hlavy, usnout nebyl zrovna nejlepší nápad. Probudit se by nemuselo být zrovna jednoduché.

   Oči se mi už začínaly klížit, když se dveře otevřely. Do pokoje vstoupil mimo Edwarda, Belly, Alice a mamky také někdo kdo byl nápadně podobný Cullenovým.  

:-*BajujuMucQ?:-*

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Úplněk: 3. kapitola *Nemocnice* I/II liss-chan 29. 06. 2009 - 18:57
RE: Úplněk: 3. kapitola *Nemocnice* I/II bajujumucq 29. 06. 2009 - 19:03
RE: Úplněk: 3. kapitola *Nemocnice* I/II hope-and-lenny 02. 07. 2009 - 19:30
RE: Úplněk: 3. kapitola *Nemocnice* I/II kiwinka *sb* 09. 07. 2009 - 11:47
RE: Úplněk: 3. kapitola *Nemocnice* I/II hope-and-lenny 09. 07. 2009 - 20:28
RE: Úplněk: 3. kapitola *Nemocnice* I/II spike* 21. 07. 2009 - 22:16
RE: Úplněk: 3. kapitola *Nemocnice* I/II misa* 14. 02. 2010 - 21:56