Jak vzniklo Smívko...

26. červenec 2009 | 13.02 | | autor: sw-jiitwuley
› 

Awojíí... našla sem mna jednom blogu tohledsto.... je tho fakt bomba!!!

Zdroj:http://verusss.nepise.cz/

Stephenie Meyerová: Dostala jsem spoustu otázek ohledně toho, jak jsem přišla na příběh Stmívání. Možná tímto činem sprovodím ze světa svou stránku FAQ, ale tady je celý příběh.

Znám přesné datum , kdy jsem začala psát Stmívání, protože to byl rovněž první den hodiny plavání pro moje děti. Takže s určitostí mohu říct, že to celé začalo 2. června 2003. Do té doby jsem nenapsala nic kromě několika kapitol (k jiným příběhům), ve kterých jsem nikdy nepokračovala dál, a vůbec nic od narození mého prvního syna, o šest let dříve.

Vzbudila jsem se (2.června) z velmi živého snu. V mém snu dva lidé na louce v lese spolu napjatě rozmlouvali. Jedním z nich byla jen obyčejná dívka. Druhá osoba byla neuvěřitelně krásný třpytivý... upír. Oni diskutovali o zásadních problémech že za a) se do sebe zamilovali přestože za b) upíra obzvláště lákala vůně její krve a zažíval krušné chvíle kontrolováním se, aby ji ihned nezabil. Kapitola 13 (doznání) je v podstatě přepisem mého snu.41242996

Ačkoli jsem měla miliony věcí na práci (například dělat snídani pro své hladové děti, obléci je a vyměnit jim plenky, najít plavky , které nikdo nikdy nedal na správné místo a tak dál.

..), zůstala jsem v posteli, přemýšlela jsem o snu. Byla jsem tak zaujatá příběhem bezejmenné dvojice, že jsem nenáviděla pomyšlení na to, že by to mělo být zapomenuto; byl to ten druh snu, který způsobí, že chcete zavolat své přítelkyni a nudit ji svým detailním popisem (Rovněž ten upír byl prostě tak zatraceně pohledný, že jsem nechtěla ztratit jeho mentální podobu) Neochotně jsem nakonec vstala a udělala neodkladné nezbytnosti a potom jsem dala všechno, co jsem jen mohla, na zadní hořák a posadila se k počítači, abych psala - něco, co jsem neudělala tak dlouho, že jsem se divila, proč se obtěžuji. Ale nechtěla jsem ztratit ten sen, takže jsem psala na počítači a nazývala postavy "on" a "ona".

Od této chvíle neuplynul den, kdy jsem něco nenapsala. Ve špatné dny jsem napsala pouze stránku nebo dvě; v těch dobrých dnech jsem dokončila kapitolu a mnohem víc než to. Většinou jsem psala v noci potom, co děti usnuli, takže jsem se mohla soustředit na déle než pět minut bez přerušení. Začala jsem od scény na louce a psala až po konec. Potom jsem se vrátila zpátky na začátek a psala dokud části nezapadly. "Zlatý hřeb", který je spojoval, jsem zatloukla ke konci Srpna, o tři měsíce později.

Chvíli mi trvalo najít jména pro moji anonymní dvojici. Pro mého upíra (kterého jsem od prvního dne milovala) jsem se rozhodla použít jméno, které bylo pokládáno za romantické, ale po desetiletích ztratilo na oblíbenosti. Pan Rochester Charlotty Bronteové a pan Ferrars Jane Austenové byli těmi postavami, které mě přivedly ke jménu Edward. Vyzkoušela jsem ho a zjistila, že je skutečně adekvátní. S mojí hrdinkou to bylo těžší. Nic z toho, jak jsem ji pojmenovávala, se nezdálo ideální. Potom co jsem s ní strávila tolik času, milovala jsem ji jako dceru, a žádné jméno nebylo dostatečné dobré. Nakonec inspirována tou láskou, dala jsem ji jméno, které jsem schovávala pro svou dceru, která nikdy nepřišla a bylo nepravděpodobné, že by se v této chvíli ukázala; Isabella. Bravo! Byli pojmenováni Edward a Bella. Kvůli ostatním postavám jsem strávila spoustu času hledáním ve starých záznamech o sčítání lidu oblíbených jmen, v těch dobách kdy se narodily. Nějaká maličkost: Rosalie byla původně "Carol" a Jasper byl nejdříve "Ronald." Ty nová jména se mi líbili mnohem víc, ale tu a tam jsem udělala botu a náhodou napsala Carol nebo Ron. To opravdu mate lidi, kteří čtou mé hrubé koncepty.

Věděla jsem, že pro svoje prostředí potřebuji nějaké směšně deštivé místo. Obrátila jsem se na Google, jak jsem dělala kvůli všem svým potřebným průzkumům, a hledala jsem místo v USA s největším množstvím srážek. Ukázalo se, že je to Olympijský poloostrov ve státě Washington. Vytáhla jsem mapy území a studovala je, hledala jsem něco malého z cesty obklopené lesem... A tam přímo, kde jsem chtěla, aby bylo, se nacházelo městečko nazývané "Forks." Nemohlo by to být dokonalejší, kdybych to sama pojmenovala. Při průzkumu Forks jsem objevila rezervaci La Push, domov kmene quileutů. Příběh původu quileutů je fascinující a nějaké smyšlené členy kmene se rychle staly v mém příběhu skutečnými.
Po celý čas byli Bella a Edward úplně doslova hlasy v mé hlavě. Oni jednoduše nedokázaly zmlknout. Zůstala jsem vzhůru tak dlouho, jak jsem mohla snést, pokoušením se napsat všechny věci v mé hlavě do počítače a potom se vyčerpaná doplazila do postele (moje dítě dosud ještě nespalo po celou noc) jenom proto, aby v mojí hlavě začal další rozhovor. Nenáviděla jsem pocit, že by bylo něco zapomenutu, takže jsem vstala a namířila si to zpátky k počítači. Nakonec jsem si dala pero a zápisník vedle postele, abych si zaznamenala všechny poznámky a měla nějaký proklatý spánek. Vždycky ráno bylo vzrušující výzvou pokusit se rozluštit věci, které jsem ve tmě nadrápala na papír.41242809

Během dne jsem se taky nemohl držet dál od počítače. Když jsem uvízla na hodinách plavání, venku ve 115 stupňovém slunečním světle v Phoenixu, vymýšlela jsem zápletku a plánovala, potom jsem přišla domů s tolika novými věcmi, které jsem nedokázala dostatečně rychle zapsat. Bylo to typické arizonské léto, horké, slunečné, horké a horké, ale když se ohlédnu zpátky k těm třem měsícům, vzpomínám si na deštivé a chladné zelené věcí jako kdybych opravdu strávila léto v Olympijském deštném lese.

Když jsem dokončila jádro románu, začala jsem psát epilogy... spousty epilogů. Tohle mě nakonec navedlo k faktu, že nejsem připravená opustit své postavy, a začala jsem pracovat na pokračování. Mezitím jsem pokračovala v editování Stmívání chorobně fanatickým způsobem.

Moje starší sestra Emily byla jediná, kdo opravdu věděl, co já dělám. V červnu jsem ji začala posílat kapitoly, jakmile jsem je dokončila, a brzy se stala mým povzbuzovatelkou. Byla vždycky přihlášená, aby viděla, jestli pro ni nemám něco jiného. Byla to Emily, kdo poprvé navrhnul, potom co jsem skončila, že bych se měla pokusit Stmívání vydat. Byla jsem tak šokovaná tím faktem, že jsem opravdu dokončila opravdu celou knihu, že jsem se rozhodla se tím zabývat.

:-*BajujuMucQ:-*

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře