VJK... Krvavý trůn I/IV

7. srpen 2009 | 11.10 | | autor: sw-jiitwuley

Tááág... a dáfám shem i 1. část pofíídky... je složená ze snu a z relity... sen napísala Katushka a realitu já.... mno sen je naprosto sqeley a úža tho moe je tagový ... nic mno já měla za úkol dát thy dvě části dohromady a musim říct že shem tho fááák zprasila ael bo odjíždim zejtra do Chorvacka tag shem vám tho shem chtěla dááát abyste mna mně nezanevřeli

P.S. předem se omloufám Katushce za tho že sem tag zprznila její část!!!! PLOMIIIIň!!!!!!!!!!!

Krvavý trůn

Kola modrého citroenu hladce klouzala po rozpálené silnici. Jeli jsme s otevřenými okny a mé černé vlasy vlály ve vzácném vánku. Za jiné situace bych se na typickou Italskou krajinu usmála. Dnes, ale ne. Ne když se na předních sedadlech ozývala jedna nadávka za druhou.

"Neměla jsi vůbec jezdit, když jsi tak protivná."

"Jo to by se ti líbilo! Allisa není sice už malá, ale rozhodně by jí nebavilo pořád tě hlídat. Kdoví s kým bys skončil v posteli tentokrát?!"

"Buď zticha ty káčo, nebo tě vysadím!"

" To by sis nedovolil!"

"Vážně?" táta nebezpečně zpomalil ze sedmdesátky na dvacítku až jsem sebou praštila o opěradlo spolujezdce.

"Řiď pořádně nebo nás vyklopíš! Bylo by ti to podobný!"

"Nemůžeš konečně už držet zobák?"

"Ne nemůžu, když jsi tak neschopnej!"

Křik se ozýval stále hlasitěji až mě z toho rozbolela hlava.

"Mami, dáš mi prosím tě napít?" ozvala jsem se a prozatím přerušila další nával nadávek.

"Samozdřejmě miláčku... nejsi už unavená? Cestou z Alberobella si nespala." vyptávala se starostlivě zatímco mi podávala džus a láskyplně se usmála.

"Ne jsem v pohodě..." ujistila jsem jí a automaticky podala pití tátovi.

"Díky zlato."

Fakt byl že naši se přestali hádat jen pokud byla řeč o mě. Oba mě bezmezně milovali, z cěhož praměnil i důvod, proč už se dávno nerozvedli.

Kolem nás projelo jakési žluté auto tak rychle, až z něj byla jen rozmazaná šmouha.

Najednou mi došlo. že mamka měla docela pravdu a že já jsem za celou dobu nezhmouřila oko. Víčka mi klesla ještě dřív než jsem se vůbec rozhodla jít spát.

Zadívala jsem se z okna na krajinu. Přes déšť jsem skoro nic neviděla. Ani toho moc k vidění nebylo.

"Drahoušku nenudíš se?" otočila se na mě mamka a prohlédla si mě starostlivím pohledem svých blankytně modrých očí.

"Ne, je mi... fajn," zalhala jsem. Kdyby věděla, že mě od určité chvíle hrozně bolí hlava, stoprocentně bychom na její přání, zajeli do nějaké nemocnice. To jsem vážňe nepotřebovala.

Posunula jsem se na sedačce do méně strnulé polohy a zavřela oči. Alespoň se prospím...

Auto brzdilo jako splašené. Kola skřípěla na kamenité cestě. Táta přestával zvládat řízení. Prudce zabral do volantu. Až příliš prudce. Náš malý modrý citroen se skutálel ze svahu po pravé straně silnice. Tvrdý kov drtil kosti všech cestujících. Nebylo šance na záchranu.

Probudila jsem se v hrozně nepřirozené poloze. Bylo mi záhadou jak se mi povedlo zkroutit si ruku za záda. I když možná bylo lepší že jsem to nevěděla. Tlak v hlavě se stále zvyšoval. Vyjíždíme do kopce?

Prsty jsem se dotkla vlasů a přitom se zhrozila. Měla jsem je slepené krví. Mojí krví!!! Teplo se mi rozlévalo až k lokti. Rychle jsem vystopila abych pomohla rodičům, jenže...

Zkrvavené cosi na předních sedadlech bylo jediné co zbylo z mých rodičů. Teprve teď jsem si uvědomila co se vlastně stalo. Nějakou záhadou jsme vybočily ze silnice a skončily tady.

Ze slaného pachu krve se mi zvedl žaludek.

"Mami... Tati..."

Dýchala jsem pusou, abych se nepozvracela. Moc to nepomáhalo...

Trhnutím jsem se posadila a vytřeštila oči. První z věcí které jsem zaregistrovala bylo, že stále jedemme v autě, že náš malí citroenek je stále celý.

Byl to jen sen... jenom sen nic jiného než noční můra... uklidňovala jsem se.

Naši ani trošku nepřipomínaly ty dvě zkrvavené hromádky v mém snu a šeptem se zase hádaly.

Vyprahlá krajina Itálie ubíhala stále stejně a já se nechala ukolíbat klidnou cestou.

Pneumatiky našeho auta zakvílely když táta strhl volant na stranu, aby se vyhl protijedoucímu náklaďáku. Na silnici se naše modré auto roztočilo ve zběsilích hodinách. Tatínek se snažil zvládnout řízení, maminka trnula strachy... a já, já jen s vytřeštěnýma očima sledovala stále se přibližující sráz. Byl nevyhnutelný.

"Mami.. tati.." zaskřehotala jsem slabým hlasem. Ruka mě pekelně bolela a krev která mi stékala po tváři patrně pocházela z rány na temeni hlavy. Pomocí jedné ruky jsem se vyhrabala z trosek auta.

"Mami... tati... jste v pořádku?" zachrčela jsem znovu a přitom se potácela k předku auta.

Před očima mi vytanul obrázek ze snu. Přední sklo bylo celé roztříštěné a zasypalo oba mé rodiče.

"Maminko!" vykřikla jsem a hlas se mi zadrhl. Jejií krásný obličej byl samý škrábanec. Zdaleka nejhorší byla však krvavá skvrna na bílých šatech. V prsou měla zabodlý ostrý kus skla.

"Maminko....mamí... MAMINKO!!! Viď že ti nic není!!!!" vzylaka jsem a pleskala jí po pořezaných tvářích. Její krásné modré oči se na mě dívaly skelným pohledem.

"Tati!!!"

Byl opřený hlavou o volant. Hluboká rána na čele mluvila za vše.

"Néééé... mami... tati... to neni pravda!" vzlykala jsem. Tohle muselo být pokračování té hrozné můry. Po tváři se mi začala mísit krev se slzami.

"Mami... tati... počkejte tady dojdu pro pomoc...!!!" vzlykla jsem a odběhla někoho najít. Musela jsem někoho najít.                                                                                       Katushka a :-*BajujuMucq:-*

 Ha a teď je řada mna Jitwushce

:-*BajujuMucQ:-*                                

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: VJK... Krvavý trůn I/IV powidky®svetu.cz 07. 08. 2009 - 12:16
RE(2x): VJK... Krvavý trůn I/IV bajujumucq 08. 08. 2009 - 08:43
RE(3x): VJK... Krvavý trůn I/IV powidky®svetu.cz 10. 08. 2009 - 19:59
RE: VJK... Krvavý trůn I/IV liss-chan ♥sb♥ 08. 08. 2009 - 10:03
RE: VJK... Krvavý trůn I/IV spike* 10. 08. 2009 - 00:46
RE: VJK... Krvavý trůn I/IV miss p!nk 09. 11. 2009 - 18:32