Úplněk: 3. kapitola *Nemocnice* II/II

22. srpen 2009 | 18.59 | | autor: sw-jiitwuley

Awojííí... sééém domá a jag sem slíbila napísala sem wááám pokračování 3. kapči úplňku.... tááág snad se wááám bude líbi.. jůů a chtěla bych wáás etě poplosit o komentáře které by zbombarodovyly Jitwushku k činosti... posledních asik deset článků seeem sem dala já a neni tho ono.. tag ať už tagy sem něco dá.. díky

P.S. kapča je celá difná, o ničem a vůbec se mi nelíbí mno.. 

                              

Kdybych neznala Alici a Edwarda asi by mi blonďatý doktor připadal jako ta nejkrásnější osoba na světě. Nyní Carlisle Cullen byl už jen jako jeden z překrásných Cullenů.

Trochu jsem se divila, že se moje mamka dokáže soustředit na práci v jeho přítomnosti. Nevím asi si už zvykla. Každopádně Bella už měla na ruce sádru a Edward se tvářil jako masový vrah co už dlouho nedostal svůj příděl obětí. Soudě podle okolností bych se asi měla další obětí stát já. Při té myšlence jsem se ušklíbla.

"Ááá... Kolegynina dcera! Jak ti je Beáto?" usmál se Carlisle a přistoupil ke mně. Zdálo se, že všichni Cullenovi mé jméno vysloví bez problémů. Zvedl mi jedno víčko a posvítil mi do oka. Rychle jsem stočila zrak na jeho rameno. To bych nebyla doktorčina dcera.

"No, eh... zvracela jsem a na chvilku jsem asi ztratila vědomí. Rozostřuje se mi zrak a no... eh... točí se mi trochu hlava." Odpověděla jsem a trochu zčervenala. Bylo mi trapně. Takhle jsem ještě nemluvila.

Najednou se mi rozklepali kolena a já se svezla na podlahu. Během vteřiny se u mě objevil jak doktor Cullen tak i Alice a pomohli mi zase vstát. Jejich ruce byli tak tvrdé a studené jako led. "A ještě mám maličko slabší nohy než obvykle..." ušklíbla jsem se.

Mamka mě vzala za ruku. "Ani ti nemusím říkat co ti je viď?!"

"Lehký až středně těžký otřes mozku?" zkusila jsem. Podle symptomů to nebylo tak nepravděpodobné.

"Koukám, že je celá po mamince Dano," usmál se doktor a mamka mu úsměv oplatila.

"Tipl bych to spíše na lehký otřes mozku. I když symptomy máš i na středně těžký... každopádně Dano ty víš, co máš dělat viď?!"

"Jo. Ale podívej se na to takhle to jak..." dál už jsem se neposlouchala hlavní je, že mě tady nebudou chtít držet. Rozhovor mezi dvěma doktory je rozhodně více než nudný.

Tu se dveře otevřely a do místnosti strčil hlavu nějaký muž. Pokožka měla přesně stejný bledý odstín jako pleť Cullenových. Měl dokonce i stejné zlatavé oči i stejné stíny pod nimi. Divoce kudrnaté vlasy se svou barvou velice podobali, těm Aliciným. Usmál se a odhalil bělostnou řádku zubů.

"Jsme tu správně! Říkal jsem, že když Bella není doma, bude jedině v nemocnici Rose!" rozřechtal se, když se Bella zaškaredila a rozrazil dveře dokořán. Do místnosti vpochodovala překrásná blondýna a vysoký blonďák. Vzpomněla jsem si na trojici procházející kolem našeho stolu v jídelně. To je jsem viděla.

Znovu jsem se na ně zadívala. Blondýna vypadala jako modelka. Zlaté vlasy se jí vlnily do půli zad. Měla absolutně dokonalou postavu, až příliš dokonalou. Nosánek držela trošičku nahoru. Muž vedle ní byl ze všech z místnosti nejvyšší. Takhle medové vlasy jsem ještě neviděla. Pod černým rolákem se mu rýsovaly svaly. Nikdo ale neměl na kulturistickou postavu kudrnáče. Byla jsem si jistá, že kdyby do mě jen šťouchl, už bych se sbírala ze země.

"Tak co jsi zase dělala Bello? Zakopla jsi o židli?" zahihňal se svalovec.

"Ne, hrála jsem volejbal." Ušklíbla se. Alice vedle ní po mě spiklenecki mrkla.

"To by nebylo tak špatný... kdybych nehrála ten volejbal taky." Zahuhlala jsem a posadila se na volnou postel.

"Ááá... takže cizí přičinění jo?!" zasmál se, došel ke mně a podal mi ruku. "Emmet Cullen. Tak to ty si ta holka co nám zmrzačila Bellu, když hrála volejbal?!"

"Jo to budu já." Přikývla jsem a taky mu podala ruku. Stiskl jí v medvědím sevření. Jeho ruka byla tak ledová, jako kdyby ji strčil na deset minut do mrazáku. Na zlomek vteřiny jsem si byla jistá, že po něm Edward a blondýna hodily vražedný pohled. Stiskla jsem jeho ruku, jak jen mi to bolest v té své dovolila a přitom jsem se usmála. "Beáta Dubnová. A ty si ten kluk co právě mrzačí mě při přátelském podání ruky."

"Jsi dobrá!" zasmál se a konečně pustil mnou dlaň. S úlevou jsem s ní zatřepala.

"Díky... ty taky," přiznala jsem a všimla si, jak po mě blondýna rozzuřeně kouká. Sakra, taková žárlivka.

"Emmete co tady děláte?" zeptala se překvapeně moje mamka. "Nemáte být náhodou s Rose, v Africe a ty Jaspere nemáš být na vysoký?"

Vykulila jsem na ní oči. A to ví jako jak?

"Vrátili jsme se už včera." Přiznal Emmet.

"Museli jsme si tu ještě něco zařídit." Přisvědčila blondýna-Rose.

"Nějakým nedorozuměním špatně spočítaly žáky a třída byla naplněna na maximum a jeden žák byl navíc. Tak jsem se rozhodl, že na vysokou půjdu až příští rok." Uvedl věci na pravou míru Jasper.

"Je to škoda, ale příští rok to už vyjde." Přikývl doktor Cullen.

Rozhlédla jsem se kolem a připadala jsem si tak maličká oproti všem. Nevím, ale někoho mi připomínali. Nemohla jsem si vzpomenout koho.

"Mami? Máš tady ještě nějakou práci nebo už můžeme jet domu?" zaprosila jsem krásnou českou řečí.

"Dano, klidně můžete jet. Máš přece volno." Ozval se doktor Cullen česky. Vytřeštila jsem na něj oči, ale mamka jen přikývla. Mezitím se mezi všemi sourozenci a Bellou rozjel rozhovor o její nešikovnosti.

"Když myslíš Carlisle," pronesla mamka zdráhavě.

"Jestli tady, ale potřebuješ zůstat, můžu jít pěšky... třeba mi to pomůže."

"Tak to ani náhodou... nebudu riskovat, že se někde složíš a..." dál jsem jí neposlouchala, vypadalo to totiž, že se zase rozpovídá Carlislem.

"Kde jste se tady vůbec vzali?" zajímalo najednou Bellu.

"No když nejde Bella za dárky, musí dárky za Bellou!" zasmála se tím nejlíbeznějším hlasem osoba, co vstoupila zrovna do místnosti.

Byla ta to nejkřehčí bytost, co jsem kdy viděla. Přišla mi, jako kdyby zrovna vystoupila z mé oblíbené pohádkové knížky, otočené zrovna na stránce s pohádkou o Sněhurce. Jen vlasy černé jako havraní křídla vystřídaly karamelové lokny. Pleť bledou, jako sníh však splňovala dokonale. Všechny si nás prohlížela vřelým pohledem. Její zlaté oči se

na okamžik na mě zastavili.

"Né...!!!" zakňučela Bella, když Sněhurka položila tři balíčky na postel, kde seděla. "Esmé... to jsi... nemusela!!!"

"Ale ano musela! Alice by jí jinak zabila!" zařehtal Emmet a jeho vílí sestra se sladce usmála: "Esme ne, ale tebe jo... a před tím bych tě ještě skalpovala!" dodala tiše. Celá místnost kromě Emmeta se zasmála, jakmile svalovec naprázdno polkl a předvedl výraz naprostého zděšení.

"Ale stejně..."snažila se zase odporovat Bells. "Už jsem vám řekla, že

nic nechci?" podívala se na nás tázajíce očima. Culleni přisvědčily.

"Tak už rozbaluj!!!" zavrčela Alice a v očích se jí fanaticky zablesklo. Při pohledu na ní jsem se musela uchichtnout.

Bella s mučednickým výrazem tedy nakonec sála po prvním balíčku. Byl ze všech největší a mě napadlo, že to Bella asi chce mít rychle za sebou.

Docela jsem jí chápala, já sama jsem měla narozeniny ráda do svých dvanácti let, pak už mí přibývající roky ubíjejíce připomínali, že už nejsem dítě.

Se značnými obtížemi. Jež jsou mi více než blízké Bella vyprostila balíček z mašle jenž byl převázán a vybalila ho ze stříbrného balícího papíru. Krabice, která se z papíru vykulila, byla plná až příliš technicky vypadajících obrázků a nápisů. Div, že se mi z toho nezatočila hlava.

Bells nejdřív na všechny vykulila oči a pak se podívala dovnitř. Chvíli jen tak zaraženě civěla do vnitřku krabice a poté z ní vyndala jakýsi přístroj.

Změť kovu a drátů mi vůbec nic nepřipomínalo, ale evidentně jsme byly spolu s oslavenkyní jediní v místnosti. Ostatní se jen vědoucně usmívali.

"No... eh... tak děkuju... moc," poděkovala Bella a Cullenovi spolu s mou matkou se zasmáli.

"To je stereo do auta!" zasmál se Jasper "Je ode mě, Rose a Emmeta. Co nejdřív ho do tvého náklaďáčku nainstalujeme."

"Jo tak to znamenaly ty řeči o tom, že mé staré rádio v náklaďáčku už skoro nefunguje?!" blýskla Bella očima po Edwardovi a ten se jen nevině usmál. "Každopádně ještě jednou děkuju."

"Tenhle je ode mě a Edwarda," podala jí Alice další balíček. Ta po Edwardovi střelila varovným pohledem. "Neslíbil jsi mi něco?"

"Přísahám, že jsem za to neutratil ani halíř!" bránil se a Bella spokojeně přikývla a pustila se do otvírání druhého balíčku. Tento jí dával daleko větší problém ho otevřít. Se sádrou na ruce se jí nevedlo odlepit pásku od papíru. Vypadala při tom tak nešikovně až se Alice, která, celou tu dobu vedle ní doslova kvetla, smilovala a odlepila tu pásku za Bellu. Ta nyní držela v ruce cédéčko a spokojeně se usmívala.

"Je to, to co si myslím?" zeptala se výhradně Edwarda, na kterého upřela rozzářený pohled.

"Jak mám vědět, co si myslíš?!" pronesl Edward skoro frustrovaně. Culleni se po těch slovech usmáli. Přemýšlela jsem o tom, že mi asi něco uniklo.

"Nahráli jsme na to cédéčko všechny tvé oblíbené písničky."

"Takže je to, to co si myslím!"

"Nahráli?" zeptala jsem se udiveně.

"Edward hraje na piáno," ujasnila mi Alice a já se zatoulala do vzpomínek, kdy jsem, ještě žila svůj minulý život. Ten, který nebyl nasáklý každodenním deštěm. Pamatuji si, že kdykoli se prsty, jakékoli z mích tří hrajících kamarádek, rozběhli po klávesách, přejel mi mráz po zádech. Ta hudba mi přímo zvonila v uších. Slastně jsem zavřela oči.

"Letenky do Jacksonville?!" probudil mě z bloumání ve vzpomínkách Bellin výkřik. "To můžeme letět za mamkou. Ách... děkuju moc Carlisle a Esme."

Když začala Bella každého objímat, přišla mi to jako ta správná doba na to se vypařit. Střelila jsem prosebným pohledem k mamce. Okamžitě mne pochopila.

"Tak my už půjdeme, mějte se," rozloučila se mamka. Já jen špitla ahoj a hrnula se ke dveřím. Nebyla bych to, ale já kdyby se mi má vlastní noha nepřipletla do cesty a já neztratila rovnováhu. Nebýt dvou silných paží, které mě zachytily, asi bych se skácela k zemi.

"Páni ty jsi snad ještě nešikovnější než Bella... to je zázrak!" zasmál se Emmet a pro jistotu mě ještě držel za ramena, kdybych se náhodou chtěla znovu sesypat.

"Jo to je fakt skvělí." Procedila jsem s konečně nabranou rovnováhou. Znovu jsem se rozloučila a vypadla konečně ze dveří. Uvítala mě známá nemocniční vůně desinfekce. Na chvíly jsem si připadala jako doma.

:-*BajujuMucQ:-*

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Úplněk: 3. kapitola *Nemocnice* II/II katushqa twoe milovane sbénkóóó :-* 02. 09. 2009 - 18:49
RE: Úplněk: 3. kapitola *Nemocnice* II/II spike* 11. 09. 2009 - 22:27