Úplněk: 5. kapča *Mejdan!!!*

10. prosinec 2009 | 15.21 | | autor: sw-jiitwuley

ahoj lidičky... dávám sem pátou kapču k úplňku... předem říkám že mám asi tvůrčí blok bo kapča má jen tří šílený A4. je to fakt hrůza ale mě se to ani vlastně nechce přepisovat.... nemám vůbec nápady a sem dutá ta vykotlanej kmen stromu... tak pa mno

Mejdan!!!

Zírala jsem do blba. Ano vím že to je velice duchaplná činnost. Jen jsem si zkrátka nemohla pomoct. V hlavě se mi líně převalovala jedna myšlenka za druhou. Ty myšlenky neměli smysl. Byl to jen nezřetelné obrazy, vůně, vzpomínky, barvy... vůbec nic z toho nedávalo smysl. Zabijte mě!

Měla jsem ryze depresivní náladu a to jsem měla ještě před sebou tu děsivou narozeninovou oslavu. Ano jistě, mohla bych se na to vykašlat a nejít tam jenže to bych asi nemohla. Jsem typ člověka který když něco slíbí  tak to také splní. Děs a hrůza v jednom. Někdy bych si nafackovala, ale co s tím nadělám?! Nic!

S hlasitým povzdechem jsem se zvedla z postele a začala se hrabat ve skříni. Konečně nastal čas provětrat trochu mé staré dobré společenské oblečení. Natáhla jsem na sebe těsné stříbrné kalhoty a zářivě červený topík bez ramínek. Z pod postele jsem vytáhla své oblíbené červené adidasky. Zběžně jsem se zkontrolovala z zrcadle a vypadla z pokoje.

Za chvilku jsem si to zachumlaná v bílé bundě kráčela k Angel. Tedy respektive běžela protože zase pršelo jako z konve. Nechápu jak mě to mohlo vůbec z překvapovat.

"Ty už jsi tady April???" zvolala překvapeně Angel když mi otevřela dveře.

"Jo. Kdybych doma byla jenom o chvilku déle asi bych se zbaběle hodila marod!"

Strávila jsem u ní půl hodiny česáním jejích vlasů, patláním různých přípravku na její obličej a navlíkáním na ní oblečení. K tomu ještě do idylky přispívali její malí bráškové co se kolem motali a kreslily řasenkou po stěnách. Duchapřítomně jsme je zpacifikovali a než jsme vypadli už oba dva andílkovsky spinkali.

Přišel nás k Mikovi domů hodit autem Ben. Angelin kluk a já jsem s potěšením sledovala jak si Angel mlsně prohlíží. Ano mlsně jinak se to nedá nazvat. Když na sobě totiž máte něco odvážnějšího než normálně, každý kluk to musí ocenit. A pravda je že zářivě růžové džíny a tílko na způsob diskokoule ještě k tomu s docela slušným výstřihem Angel denně fakt nenosila. Vlastně jsem měla co dělat abych jí do toho vůbec nacpala jak moc se bránila.

Konečně Ben zastavil. Z domu před námi duněla hudba jako z nějakého blbého filmu. Jak jinak Amerického. Já osobně jsem dávala přednost malé sešlosti s přáteli kde jsme se vždycky nehorázně zřídili, ale užili si to bez vpádu policie za rušení nočního klidu. Něco takhle velkého mě ale přece jednou nezabije! Nejsem srab!

Ve vnitř to vypadalo ještě hůř a já jsem měla sto chutí se šíleně rozesmát. Byla tam snad polovina města a všichni pili, tancovali a váleli se po sobě. Vítejte v domě hříchu.

Ben s Angel se mi po chvilce ztratili a já zůstala sama. No ne tak docela. Kolem mě bylo pořád spousta lidí.

"Jé tak ty jsi fáákt přišla..." zařval mi kdosi do ucha. Z hlasu tohoto idiota co mi právě protrhl ušní bubínek jsem poznala starého známého Mika. Podle toho jak vypadal už měl slušně upito. Nacpal mi do ruky plechovku piva a jal se mě představovat lidem. Nutno podotknout, že mi představil Jessicu, Angel s Benem, Lauren a Tylera... ano všechny co jsem znala a k tomu ještě dvakrát!

Lauren si mě opovržlivě měřila. Musela jsem se jí v duchu smát. Vlasy měla ohlodané na hříbečka stejně jako já jsem to nosila ve školce. Navíc na sobě měla tak krátkou minisukínku a tílečko sotva pod prsa že jsem se vážně obávala o její zdraví. Znechuceně si odfrkla, zakomíhala na růžovo namalovanými řasy a pevně semkla víčka potřená snad centimetrem tmavě modrých stínů, že jsem si ze začátku říkala, kdo jí asi udělal ty monokly. A to bylo všechno co jsme si tak řekli. No aby ne!

Abych byla upřímná celé dvě hodiny jsem seděla na sedačce, pila fakt hnusný pivo a nechávala, respektive nenechávala, se osahávat od Mika. Na nic víc jsem neměla sílu. Muzika byla tak hlasitá že mě z toho začala třeštit hlava, bylo tu teplo k zalknutí a mísil se tu pach potu s alkoholem. Prostě pohoda.

Nevydržela jsem to a na chvilku jsem vypadla ven na čerstvém vzduch. Lilo jako obvykle, bylo vlhko jako obvykle a byla mi zima jako obvykle jenže i to mělo své výhody. Nehnutě jsem pozorovala obláček sraženého dechu stoupajícího mi od úst a začala se uklidňovat. Hlavu jsem teď měla čistou a bezbolestnou. Vítej Forks!

Už jsem se chtěla vrátit alespoň pro bundu, protože mi už vážně začínaly mrznout prsty když jsem uslyšela docela vážnou debatu. Zvědavost mě přemohla a já obešla dům na Mikovu zahradu.

"Tak kde jí máš... myslim že bych se potřebovala trochu odvázat!"

"Tady, ale vezmi si jenom jednu je dost silná."

"Co si o mě myslíš že bych nezvládla obyčejný éčko?"

"To ne ale..."

Zděšeně jsem zírala na Lauren v kabátě jak si bere od nějakého kluka tabletky. Nepochybovala jsem že je to extáze. Bože to se mi snad zdá!

Přestože jsem Lauren neměla opravdu v lásce konzumování drog jsem netolerovala u nikoho. Z ničeho nic jsem vylítla a přímo před Lauren se zastavila. Oba, ten kluk i ta příšerná povrchní princeznička, se na mě dívali dosti vystrašeně. No ještě aby ne, když jsem je tak nachytala při činu.

"To si ze mě děláš srandu nebo co? Snad si to éčko nechceš fakt vzít!"

"Nevěříš? Koukej!" užuž si chtěla hodit prášek do pusy když jsem jí chytila ze předloktí.

"Ty jsi snad ještě blbější než vypadáš! Neblbni předávkuješ se!"

"No ty si ta poslední od koho si nechám radit!" zavrčela a hodila do sebe obě tabletky. Po tváři se jí rozlil vítězoslavný úsměv. Znechuceně jsem si odfrkla. Bože tady je koncentrace hlouposti k zešílení.

Rozezleně jsem odběhla zpátky do domu.Tak toto jsem odmítala. Popadla jsem bundu a bez rozloučení odešla.

Domů jsem šla pěšky. Bylo mi úplně jedno, že bydlím na druhým konci města, bylo mi jedno, že zmoknu. Proplétala jsem se ulicemi, kolem domů, stromů, míjela jsem les. A jelikož můj orientační smysl byl na bodě mrazu i za světla a dokázala bych se ztratit i ve svém rodném městě, tak jsem za chvilku přirozeně ztratila cestu stejně jako Jeníček s Mařenkou. 

Byla jsem ztracená a to doslova. Ze všech sil jsem se bránila myšlence, že bych si sedla na zem a rozbrečela se jako malá holka.                                                                            =0*BajujuMucQ=0*

                                       

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3.5 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Úplněk: 5. kapča *Mejdan!!!* liss* 11. 12. 2009 - 15:01
RE: Úplněk: 5. kapča *Mejdan!!!* petra* 23. 12. 2009 - 21:21
RE: Úplněk: 5. kapča *Mejdan!!!* hope 31. 12. 2009 - 17:28
RE: Úplněk: 5. kapča *Mejdan!!!* hope-and-lenny 16. 01. 2010 - 15:46
RE: Úplněk: 5. kapča *Mejdan!!!* adéla 16. 05. 2012 - 15:03